S láskou, Bella - 1. část

www.youtube.com/watch?v=-JlG3FE3g98&feature=fvst

Seděla jsem schoulená na gauči, přikrytá dekou a myšlenky mě vedly k němu.

Na hrudi jsem cítila bolest, která se stupňovala s každým mým nadechnutím. Cítila jsem na tom místě díru, která už se nikdy nedá ničím zaplnit.

Rozhodla jsem se, že nebudu ubližovat lidem, které mám tak ráda. Charliemu ubližuji křikem, který slyší každou noc z mého pokoje, a Jacobovi se už raději vyhýbám.

Musí to skončit teď hned. Všechno. Už nechci takhle žít. Jediné, co mám, je bolest, smutek a strach. Už nikdy nechci nikomu ubližovat.

Vstala jsem a vyběhla jsem po schodech nahoru do svého pokoje. Ze skříně jsem si vyndala tmavě modré šaty, které jsem si půjčila od Alice na stužkovanou a zapomněla jí je vrátit. Spíš jsem to nestihla.

Na nohy jsem si obula svoje staré tenisky, abych v tom mohla chodit, protože boty na podpatku z duše nenávidím.

Přešla jsem k zrcadlu, rozpustila si vlasy a rozčesala je. Pokud mám umřít, tak krásná.

Ze zásuvky pod stolem jsem vytáhla dva dopisní papíry, obálky a propisku a rozeběhla se po schodech dolů do kuchyně.

Musím napsat dopisy na rozloučenou. Musím se se svými milovanými osobami rozloučit. Ale co mám napsat? Sice vás mám ráda, ale musím se zabít? Ne, budu to muset napsat jinak, musím tam všem vylíčit své pocity. A tak jsem tedy začala psát.

Tati,

nejprve bych se ti chtěla omluvit za to, co jsem ti kdy špatného řekla a udělala. Chci, abys pochopil, proč jsem to musela udělat. Neměla jsem na výběr. Takhle je to pro mne mnohem lepší. Nechci, aby ses kvůli mně trápil. Ber to, prosím, jako že jsem odjela pryč. Jako kdybych darem dostala jednosměrnou letenku.

Chci, abys věděl, že tě mám hrozně moc ráda a že jsi ten nejlepší otec, jakého si každá dívka může přát.

Řekni Renée, že ji mám hrozně moc ráda a že na ni vždycky budu myslet.

Nic si prosím nevyčítejte. Budu na Vás myslet, ať budu kdekoliv.

S láskou, Bella

Znova jsem si ten dopis přečetla. Neměla jsem na výběr. Opravdu to tak bude lepší. Pro nás pro všechny. Přeložila jsem papír a dala ho do obálky. Na ni jsem rychle napsala Táta a položila jsem ji na stůl.

Pokoušela jsem se na to, že se chci zabít, nemyslet, aby si toho nevšimla Alice. Chci, aby to viděla až na poslední chvíli.

Druhý dopis byl pro Edwarda. Bude delší než pro tátu, protože Edward není jediný, s kým se chci z jeho rodiny rozloučit. Chvíli jsem přemýšlela a pak začala psát.

Edwarde,

i přes to, že jsi mi řekl, že ti nejsem dost dobrá, cítím povinnost napsat ti. Neber to ale tak, že ti chci něco vyčítat. (I když bych mohla a právo na to mám). Na to ale není čas.

Edwarde, miluji tě. Jsi člověk, který mi dal možnost žít šťastně s milovanou osobou, a za to ti děkuji. Ukázal jsi mi nový svět, který není stejný jako ten náš, a toho si cením.

Nic si nevyčítej, nemůžeš za to. Na tento svět prostě nepatřím nebo aspoň ne jako člověk.

Vyřiď Alice, že je pro mě nejlepší kamarádkou a navždy jí bude. Budou mi chybět nákupy s ní.

Řekni Jasperovi, ať si hlavně nic nevyčítá. Za nic nemůže a já to vím. Nezlobím se na něj.

Vyřiď Rose, že i přes to, že mě nenáviděla, ji mám ráda jako kamarádku a že doufám, že se jí její sny splní. Jednou bude nejšťastnějším člověkem na téhle zemi.

Emmettovi pověz, že je to můj brácha, kterého jsem si vždycky přála, a ať zůstane takovým, jakým je.

Carlisleovi a Esmé za mne za všechno poděkuj. Jsou jako moji druzí rodiče, které mám opravdu moc ráda.

A teď ještě jednou k tobě, Edwarde. Vím, že bych tě měla teď z duše nenávidět, ale já to nedokážu. Miluji tě víc než svůj život a vím, že jsi to neudělal schválně.

Doufám, že si najdeš někoho, kdo tě bude milovat a kdo bude pro tebe dost dobrý. Tu dívku opatruj jako svoji duši, kterou tak chceš zpátky a kterou člověku závidíš. Ona ti ji vynahradí.

S láskou, Bella

Přeložila jsem papír a dala ho do obálky. Rozklepanou rukou jsem na ni napsala Edward a dala ji do malé igelitky.

Po tváři mi stékaly slzy, které jsem nevnímala. Byla jsem na ně zvyklá a docela jsem se divila, že ještě pořád můžu brečet.

Popadla jsem igelitku a rozeběhla se do lesa. Vybrala jsem si nenápadný strom, na který jsem igelitku pověsila, a pokusila se na to místo opravdu soustředit. Tohle už Alice vidět měla.

Znovu jsem se rozeběhla, tentokrát k útesům. Při cestě jsem přemítala nad svým životem. Co jsem vůbec dokázala? Akorát seznámit se s upírem, kterého tak miluji a který mě bezdůvodně opustil. Bylo mi ze mne na nic.

Doběhla jsem na kraj útesu a zadívala se dolů. Páni, to byla výška. Snad to budu mít brzo za sebou. Zhluboka jsem se nadechla. Na chvíli mě zastavila ruka na mém rameni. Vzhlédla jsem a znova uviděla svou vnitřní vidinu Edwarda.

„Bello, nedělej to!“ zašeptal se a tvářil se ustaraně.

„Neměl jsi mě opouštět,“ zašeptala jsem a skočila.

Před očima se mi postupně promítaly obrázky tváří, které jsem tak milovala a nebo znala od vidění.

Renée, Charlie, Edward, Alice, Jasper, Rose, Emm, Carlisle, Esmé, James, Jessica, Angela, Mike, Victorie, Laurent.

A když jsem dopadala do vody, objevil se mi znova obraz osoby, kterou tak miluji.

Edward